Státní experiment: Jak donutit lidi pracovat

Tragický příběh se šťastným koncem. I tak by se dal shrnout životní příběh Michala Bláhy, rodáka z dvacetitisícového Jirkova.

"Postupně jsem přišel o ženu, děti, práci i o bydlení. Do toho jsem začal pít, zadlužil se, a než jsem se stačil vzpamatovat, byl jsem na ulici. Naštěstí jenom na necelé dva měsíce. V roce 2007 jsem se dostal na městskou ubytovnu," popisuje Michal Bláha, jak skončil bez přístřeší.

Během několika let se mu ale podařilo přes dobrovolnickou službu, dočasnou pracovní smlouvu a život v tréninkovém bytě vrátit zpět mezi "spořádané občany" s trvalou prací a vlastním bydlením.  

Ke šťastnému konci přitom Bláhovi nedopomohla pouze jeho vlastní píle. Zásluhu na něm má i experiment Agentury pro sociální začleňování se suchým názvem "prostupné zaměstnávání". Ten má umožnit dlouhodobě nezaměstnaným dostat se zpět na trh práce a zároveň dát potenciálním zaměstnavatelům jistotu, že nekupují zajíce v pytli.

Pokus provedla i jirkovská sociálka s Městským ústavem sociálních služeb (MÚSSJ), která se díky tříleté spolupráci s agenturou stala jednou z několika laboratoří prostupného zaměstnávání v České republice. Právě Bláha je živoucím důkazem, jak tento experiment při nastavení příznivých podmínek může v praxi fungovat.

Pracujte zadarmo, i když nechcete

Jak motivovat někoho, kdo nechce jít do práce, aby udělal přesný opak? Podobné otázky visely ve vzduchu jirkovské sociálky v roce 2006, kdy do své správy převzala místní městskou ubytovnu.

Hned zkraje proto stanovila pro všechny obyvatele ubytovny přísné podmínky. Mezi osmou hodinou ranní a šestou večerní musí všichni obyvatelé opustit nejen své pokoje, ale i budovu ubytovny.

Opatření má podle ředitelky ústavu Evy Šulcové prostý důvod. "Chceme lidi z ubytovny motivovat, aby začali pracovat. Každý, kdo má práci, ať již placenou nebo ne, se totiž může po uplynutí pracovní doby na ubytovnu vrátit před šestou hodinou," vysvětluje.

"Již při dobrovolnické činnosti si navíc lidé osvojují pracovní návyky, které jim pomohou získat placenou práci," dodává. 

Právě na vidinu brzkého návratu do tepla slyšel i Bláha. "Z ulice moc dobře vím, že není příjemné skončit bez přístřeší. Prakticky okamžitě po příchodu na ubytovnu jsem proto začal jako dobrovolník pracovat pro Městský ústav sociálních služeb," pokračuje s vyprávěním Bláha. 

Z dobrovolnické služby se Bláha postupně propracoval k pracovní smlouvě na dobu určitou a od letošního ledna pracuje pro MÚSSJ natrvalo. 

Práce na dobu neurčitou je mýtus

Alena Zieglerová z Agentury pro sociální začleňování ale připouští, že na cíl v podobě trvalého pracovního úvazku by se mělo rychle zapomenout. 

"Pracovní poměr na dobu neurčitou začíná být fikcí. Cílem prostupného zaměstnávání je sociálně znevýhodněného člověka dovést do standardního zaměstnání a přitom ukázat, že se nejedná rizikového zaměstnance," komentuje záměry systému Zieglerová.

Diskuse: Státní experiment: Jak donutit lidi pracovat

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek