Vysoká nezaměstnanost - zvykněte si, možná to bude brzy považováno za normální stav

"Sama lidská bytost je považována za konzumní zboží, které lze použít a potom zahodit. Zavedli jsme „skartační“ kulturu, která je dokonce prosazována. Nejde už jenom o fenomén vykořisťování a útlaku, ale o něco nového. Vyřazováním je zasažena příslušnost ke společnosti, ve které se žije, u samotného kořene, poněvadž spodina, periferie či bezmocnost není v ní, ale mimo ni. Vyřazovaní nepředstavují „vykořisťované“, nýbrž odpadky, „zbytky“." Toto nenapsal žádný levičák, kterého může pravice obvinit ze šíření zločinných myšlenek, nýbrž hlava posvěcená, papež František ve své encyklice Evangelii Gaudium, uvádí ve svém komentáři novinář Jiří Kouda.

Podle statistiků se v České republice nyní pohybuje na hraně sociální důstojnosti přes půl milionů lidí bez práce. Ani tímto číslem nejsem zcela jist, protože se do statistik nezařazují lidé vyřazení z evidence Úřadů práce, a také se nezaměstnanost výrazně zkresluje  v podobě čtvrtinových či polovičních úvazků. Společnost je přitom stále ubezpečována, že nezaměstnanost nemáme tak vysokou, že je to vlastně „pohoda“ a skvělý výsledek činnosti moudrých vlád. Nu ano, jestliže se podíváme na Španělsko či Řecko, kde je bez práce čtvrtina lidí a více než polovina mladých. Jenže Německu a Rakousku jsou tato čísla výrazně nižší než v ČR, upozornil bývalý šéfredaktor Ekonomu Zbyněk Fiala.
Na summitu Evropské unie v Barceloně roku 2002 si vůdci dali za cíl zajistit „plnou zaměstnanost“ do deseti let. Pro objasnění - plnou zaměstnaností obvykle rozumí úroveň pod pěti procenty lidí bez práce. Jaká je situace? EU eviduje 12 procent lidí bez práce, čili okolo 26 až 27 milionů lidí. Jistě, byla krize a v mnoha zemích pokračuje. V Česku ovšem nikoliv z příčin dluhové pasti vytvořené vnějšími i vnitřními tlaky (Řecko, Španělsko), ale zejména báječnou ekonomickou a sociální politikou tuzemských vlád.
Máme si tedy zvyknout, že když bude v ČR nezaměstnaný každý osmý práceschopný člověk, tak je to v pořádku a vlastně normální?

Jiří Kouda: Nezaměstnanost jako systémové obludárium